1. týden výměnného pobytu

Máme za sebou první týden výměnného pobytu s maďarskou školou v Tamasi a švýcarskou v Russikonu. Odehrával se na naší půdě – hosté poznávali svou hostitelskou rodinu, školu, okolí, památky i přírodu.
V sobotu odpoledne proběhlo rozdělení do rodin hladce, jen někteří byli trochu nesví, jak to bude v hostitelské rodině po celý týden vypadat. 
Po víkendu jsme se sešli ve škole, program začal návštěvou atelieru Kuba v Kersku, odpoledne jízdárny Equus Kinsky v Hradištku. Dobrou náladu nám narušil jen převoz švýcarské dívenky Excosée do nemocnice pro náhlou virozu. Odpoledne se představili kamarádi z Maďarska se svým programem a večer probíhal v režii rodin.
Úterý se ohlásilo studeným a deštivým počasím, nepřálo nám ani na Karlštejně, ani v Praze, kde jsme museli trasu prohlídky zkrátit, abychom to neodnesli nějakou nemocí. Vše si mládež vynahradila nákupy na Černém mostě.
Ve středu již bylo lépe, sluníčko svítilo a nahrávalo tomu, že jsme při plavbě po Labi mohli vychutnávat jeho paprsky i na horní palubě výletní lodi. Po odpočinku v Mělníce jsme vyrazili na blízký hrad Kokořín, z jehož věže se mohl do okolí podívat také Felix – vozíčkář – kterého na zádech po 122 schodech vynesl jeho pan učitel Werner. Pak jsme nastoupili cestu ke známým Pokličkám a odtud již domů. 
Čtvrtek byl ve znamení švýcarského dne a přijetí u starosty obce. S ním jsme zasadili již druhou lípu, tentokrát na nedávno otevřeném dětském hřišti. Odpoledne jsme vyrazili do středověké vesničky Botanicus a večer byl malinko slavností, neboť jsme se již loučili. Zacvičila nám k tomu děvčata z aerobiku a po občerstvení jsme na znamení společně strávených chvil vypustili k nebi několik desítek barevných nafukovacích balonků, které do oblak nesly kartičky s přáními dětí. Večer pak pokračoval v tělocvičně diskotékou a na dvoře opékáním buřtíků a povídáním u hřejícího ohýnku.
Pátek – den rozloučení. Na přání Wernera jsme navštívili památník v Terezíně s jeho tragickou historií. V Děčíně, kam jsme Švýcary doprovodili, jsme se rozloučili ( vyráželi na kolech na týdenní cestu do Berlína) a vyrazili k domovu. V Semicích jsme zamávali také maďarským kamarádům, kteří měli před sebou cestu dlouhou téměř celou noc. 
25.5. čeká cesta zase nás a to do Švýcarska. Zprávu o všem, co prožijeme tam, podáme, jakmile se vrátíme 2.6. domů.
M.Součková